Podle dostupných zdrojů je první zmínka o hasičích s účelně organizovaném zásahu při požárech z roku 1750 – 1790.
Tyto jednotky neboli sbory byly nazývány „feuermani – hasiči“ a byly zakládány na velkých statcích. Největší zásluhu na tom měli páni Rothschildové , Lichnovští a Sprinzersteinové za značné podpory radních obcí a hlavně města Hlučína. Ve městě bývala taková jednotka na bývalém státním statku na Opavské ulici ( dnes Billa ).
V roce 1791 byla postavena první hasičská výzbrojna, kde bylo uloženo nářadí, háky a voznice s objemným dlouhým sudem vody a po bocích byly závěsné žebříky. Voznice bývala tažena koňmi, stejně jako později ruční hasičská stříkačka, která čerpala vodu pomocí pístu s obsluhou 4 mužů. Tento sklad – zbrojnice stál na náměstí vedle kaple sv. Jana Nepomuckého ( půdorys nalezneme na opravené dlažbě náměstí ). Kašna byla využívána jako vodní zdroj. Prvním hlučínským velitelem a sladmistrem v letech 1792 – 1799 byl pan Bedřich Mahler.

Časté požáry ve městě donutily radní a starostu ke vzniku povinného hasičského sboru. Počátkem 19. století máme zprávu o existenci tohoto sboru. Starostou hasičů je Bedřich Sparing, který je zároveň poštmistrem. Jsou známy i podmínky, za kterých jsou občané města povinni konat hasičskou službu. Byl ji povinen občan starší 24 let až do 40 let věku.
Jejích povinností bylo dostavit se k záchraně majetku při požáru, bouřce a větší vichřici. Museli s sebou donést hák nebo delší tyč a kbelíky na hašení ohně.
Každý hasič hasil a zakročoval, jak nejlépe uměl a samozřejmě podle povelů velitele.

V roce 1821 byl na radniční věž umístěn požární zvon, kterým se zvonilo v případě požárů na poplach. Vedle tohoto povinného sboru byl založen regulérní dobrovolný hasičský sbor v r. 1863. Největší zásluhu na jeho založení měl obchodník Emanuel Oderský. Tento sbor pro nevalný zájem po 10ti letech zanikl.
V roce 1873 byly dány pevné základy novému a dobře organizovanému dobrovolnému hasičskému sboru. Od této doby počítáme vznik modernějšímu způsobu hašení a myšlení s využitím hasící techniky. Zásluhu na vzniku tohoto sboru má p. E Oderský a starosta města Stanislav Woytych. Tento sbor byl v té době velmi dobře zacvičen a byl uznáván v celém Slezsku. Proto se rozhodli založit Německý sbor a stávající časem zrušit. Podle dostupných zdrojů, které se zachovaly po roce 1945 můžeme nyní slavit 135. výročí německého sboru a 80. výročí českého sboru hasičů ve městě Hlučín.

Vznik českého hasičského sboru Hlučín v roce 1928

První skutečné kroky k založení českého hasičského sboru byly podniknuty v březnu 1928 náborem a soupisem nových členů ( přihlášeno cca 120) . A tak byla svolána členská schůze, která se konala 5.8.1928 na popud starosty župy hasičské bratra ing. Průši, kde byly přijaty stanovy sboru a zvolen přípravný výbor. Po dobu 10 večerních schůzí byla provedena instruktáž a dopracovány smlouvy, které byly projednány a schváleny 20.srpna 1928 všemi členy. Slavnostní valná hromada byla svolána dne 23.září 1928 a jednomyslně ustanovila nový Český sbor dobrovolných hasičů. Tento mladý sbor začal veřejně pracovat od 1.1.1929. Od počátku se sbor vyvíjel za skromných podmínek a prostředků hlavně svépomoci a z darů sponzorů. Na ustavující schůzi bylo 95 zakládajících členů.
Advokát JUDr. Josef Janošek se stal starostou a velitelem br. Emil Bárta. Členové výboru i řadoví členové sboru si plně uvědomovali, že německý spolek má starou a dlouholetou tradici. Na tehdejší dobu byl německý spolek velmi dobře technicky vybaven. Měl svou zbrojnici, zázemí a hlavně velkou členskou základnu a podporu německého obyvatelstva Hlučína, které bylo velmi bohaté.
Český hasičský sbor byl naopak bez finančních prostředků, bez zbrojnice a hlavně měli málo zkušeností s výcvikem a bojem proti požárům. Tyto počátky byly velmi těžké, ale odhodlání, pevná vůle a jednota všech hasičů vytvořila nebývalou sílu. A tak všechny počáteční potíže byly během krátké doby překonány. Velkou výhodou bylo, že sdružovali jednotlivce vysokých morálních kvalit bez třídního rozdílu ( doktory, soudce, učitele, živnostníky, rolníky a hlavně havíře ). Byli připraveni zasáhnout v případě nebezpečí, požárů nebo jiných pohromách a vždy pomoci svým bližním v duchu pravého kamarádství s nasazením vlastního života.
V roce 1929 byla pro hasičský sbor zakoupena automobilová požární stříkačka „Škoda 505“, kterou ze svých vlastních finančních prostředků zaplatil starosta sboru JUDr. Josef Janošek.
Téhož roku byla tato automobilová stříkačka posvěcena před kostelem sv. Jana Křtitele, kmotrou byla paní baronka Rotschildová. Její muž baron Rotschild poskytl hasičskému sboru na svém dvoře ( dnešní Billa ) vhodné místo na zbrojnici. Tyto prostory sbor užíval jako sklad výstroje a výzbroje včetně požární techniky až do roku 1938.

Mimořádný rozkvět sboru byl zaznamenán v letech 1930 – 1935. Zlepšila se činnost na všech úsecích, hasičská družstva pravidelně cvičila a zlepšovala svou fyzickou i odbornou zdatnost. V té době měl sbor již dvě automobilové stříkačky, jednu dokonce s posunovacím žebříkem značky „Škoda 505/PŽ“, což bylo nejmodernější vybavení. Rovněž finanční situace ve sboru se stabilizovala. Členská základna stále vzrůstala do roku 1938 na 205 členů aktivních a 20 členů přispívajících. Sbor si rovněž mohl dovolit novou výzbroj a výstroj v celkové hodnotě nad 160 000,- Kč. Vysoká aktivita se rovněž projevuje na poli kulturním, vzdělávacím a národního cítění k vlastenectví. Hasičský sbor se už nezaměřoval jen na represivní činnost – hašení požárů, ale také na osvětovou a výchovnou práci na úseku požární ochrany. Tato osvětová činnost spočívala především v pořádání přednášek, divadelních představeních a hasičských slavností spojených se soutěží. Bylo uvedeno 8 divadelních představení, 7 slavností s cvičením a soutěží.
Ta největší slavnost ( cvičení) : hašení požáru, samaritánských ukázek ošetřování zraněných a ukázky trubačského umění se konala na nádvoří zámku a hlavní cvičení na náměstí v září 1937. Této velkolepé akce se zúčastnilo 26 okolních sborů, družstev a spolků. Všechny tyto kulturní i hasičské programy byly místními i okolními občany velmi hojně navštěvovány. Hasičský sbor se těšil velké úctě občanů a radních města, získával značnou autoritu a oblibu. Bylo ctí každého občana stát se členem sboru, který zároveň s popularitou získával i více přispívajících členů. Zatím co český hasičský sbor sílil a měl dokonalejší hasící techniku, německý sbor silně ztrácel své pozice a autoritu. Tento projevující úpadek potvrzuje i tato skutečnost, že město přeneslo povinnosti ochrany majetku před požáry a dalšími živly z německého na český sbor hasičů.
A tak český hasičský sbor vykonával takzvanou „požární policii“. Město tím rozhodlo poskytnout sboru za vykonávání služeb požární policie roční subvenci a odměny. Rovněž radní města schválili každoroční příspěvek na činnost a výzbroj jednotky.
Český hasičský sbor se úspěšně rozvíjel až do podzimu 1938, kdy došlo k odtržení pohraničního území ( tzv.Sudet ), tím i přičlenění k tehdejší „Velkoněmecké říši“ a Hlučínsko jako bývalé německé území potkal stejný tragický osud. ( Mnichovská dohoda – zrada 1938 ).
Několik vět k organizaci československého svazu dobrovolného hasičstva, které mělo jasně vymezenou hierarchickou strukturu. SDH československa se dělil na zemské hasičské jednotky na celém území, které se členily na župní jednotky. Ty byly podle velikosti rozděleny na jednotlivé okrsky. Nejnižším článkem byla samostatná jednotka – hasičský sbor obce nebo města. Hlučín a okolní sbory patřily do zemské hasičské jednoty Slezské se sídlem v Opavě. Ve Slezsku vznikají nové župní jednotky. Naše hlučínská byla ustavena 25.4.1927. V této době měla župa 395 činných členů a 14 hasičských sborů. Koncem roku 1933 už župa vykazuje 754 činných a 631 přispívajících členů, kteří byli organizováni ve 21 sborech. Dále se úspěšně rozrůstali, kdy k roku 1938 měli již 1595 členů činných i přispívajících. Politické i ideologické změny „Německá okupace“ vedly ke zrušení hlučínské župní jednoty v jejím největším rozmachu.

Činnost hasičského sboru za období let 1971 až 1990

Od roku 1971 na hasičské zbrojnici v Hlučíně byla zřízena ohlašovna požárů s jedním pracovníkem z povolání. Tento profesionální pracovník byl současně jako řidič při prvním výjezdu. Výjezdovou jednotku zajišťovalo 14 členů a 3 řidiči našeho sboru.

Události ve sboru od roku 1990 do 70. výročí založení českého hasičského sboru v Hlučíně, tj. do roku 1998

Začátek roku 1990 nebyl pro SDH příznivý. Někteří členové výboru rezignovali na své funkce a proto bylo přikročeno k novým volbám pro roky 1990 až 1994.
V červenci 1990 se uskutečnila návštěva mladých hasičů ve družebním sboru Stará Černová na Slovensku. Týdenní pobyt přispěl k utužení vzájemných vztahů, výměně zkušeností, společný nácvik a byl povzbuzením pro další spolupráci.
V roce 1992 dochází ke změně názvu organizace. Zaniká název ZO SPO, nově vzniká SDH ( sbor dobrovolných hasičů ) a z toho důvodu dochází k výměně členských průkazů. Tato administrativa si vyžádala spoustu práce a času, byla upřesněna a seřazena kartotéka. Skutečný stav členské základny byl upřesněn na 104 mužů, 28 žen a 32 mladých hasičů. SDH Hlučín provedl výměnu členských průkazů jako první v okrese.
V roce 1993 se počet profesionálních hasičů zvýšil na 9 členů. Kapacita a prostory hasičské zbrojnice přestaly vyhovovat potřebám profesionálních i dobrovolných hasičů, zejména nedostatek místa pro požární techniku a nevyhovující sociální zařízení bylo podnětem k jednání rady města s představiteli VPÚ Opava a SDH. Bylo rozhodnuto o výstavbě nové moderní požární zbrojnice.
Stavba začala v únoru 1994 a byla dokončena v září 1996. Celkové náklady na tuto stavbu činily cca 17 725 000 Kč. V lednu 1997 se definitivně SDH Hlučín a HZS Opava stanice Hlučín stěhovaly do nové moderní zbrojnice na ul. Celní č. 6.